Už neberu dárky jako příjem

Jsem jeden z těch lidí, kteří dárky moc nechápou a neumí s nimi pracovat. Všiml jsem si ale jedné věci – většinou se liší pojetí dárků dětských a dospělých.

Zároveň jsem vždy byl docela přemýšlivé dítě s plány na budoucnost, přehledem o penězích a podobně. Jelikož mým trvalým zdrojem peněz a majetku byly víceméně rodiče a prarodiče, tak jsem zhruba všechno od nich bral dohromady. Pokud jsem tedy cítil potřebu nového telefonu a zároveň monitoru, vypočítal jsem, že mi rodiče koupí telefon jako obvyklou potřebu a na monitor už nezbude, takže ten si budu přát k narozeninám.

Všimli jste si, že jsem se zatím vůbec nezmínil o dárcích? Jo, to je ten problém. Narozeniny a vánoce byly pro mě jen jakýsi pravidelný příjem. Nicméně mi tento stav nevyhovoval, a tak jsem začal přemýšlet, jak vzít dárky v potaz jako dárky. A tady to je. Dárky by měly být jedním ze zdrojů, jak si udělat radost. Asi spíš jediným zdrojem, jiný mě teď nenapadá. Radost vzniká něčím, co je neobvykle příjemné. Třeba mně udělá radost, když místo obyčejné šťávy k pití můžu mít kvalitní džus nebo energetický nápoj. A člověk radost v životě potřebuje, je to jeden z lidských pohonů, v podstatě energie. Proto je nutné si dělat radost pořád, a protože to jinak neumíme, tak k tomu používáme právě dárky. Člověk si často kupuje i dárky pro sebe, třeba džus si obvykle koupím sám, ale pořád je to určitým způsobem dárek, protože je to nevšední a dražší a kupuji si to jen jednou za čas. Pokud bych pil džus pořád, přestalo by to samozřejmě fungovat a musel bych si najít něco jiného.

Kromě těchto drobností existují také větší dárky, a ty se dají získat třeba k narozeninám. Co ale musí splňovat, aby to byl dárek? Musí být neobvyklý a zbytečně drahý, tedy tak, aby šlo získat i jednodušeji něco na první pohled podobného. Cena se samozřejmě nemusí odrážet v peněžní hodnotě, může to být i ručně vyrobená věc (dort) nebo jen něco levného, ale pečlivě vybraného pro danou osobu (výlet na zajímavé místo).

Pak je tam ještě jedna důležitá věc. Mělo by to potěšit nejen příjemce, ale i dárce. Jak jsem totiž říkal na začátku, dárek slouží jako zdroj radosti, důležitého zdroje lidské energie. A radost funguje trochu obousměrně, pokud ji člověk chce předat, také ji získá. To znamená, že dárek musí být myšlený dobře a předávaný s cílem člověka potěšit. Mělo by v něm být něco radostného zachováno, co se předává tomu druhému.

Tedy: Dárek musí mít hodnotu, musí se vybrat vhodně pro příjemce, ale také to prostě musí být dárek. Jinak to dárek nikdy nebude, žejo.

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *