Vážně nejsem ten typ člověka, který by vytrácel důležité věci. Peněženku, klíče a telefon mám skoro neustále v kapse a instinktivně si každou chvilku kontroluji, že tam jsou. Je pro mě vlastně dost nepříjemné, když třeba jedu na dlouho pryč a klíče si neberu. Protože pak v té kapse něco chybí. A ta instinktivní kontrola funguje i když jsem opilý. Jako vážně. Jen ne tak často, takže když ten mobil ztratím, všimnu si toho, ale příliš pozdě. Jako se mi to stalo před několika dny.
Takže první věc: Když se máte v plánu opít, zajistěte své věci. Ono se to dělá těžko, ale kdybych to nějak tehdy udělal, nemusel bych řešit, co teď s tím. Možná by bylo stačilo si telefon dát do batohu.
O tom, že mi chybí mobil, jsem tedy věděl ještě předtím, než jsem přišel domů. Takže jsem i v opilosti dokázal najít záložní telefon a dát ho do nabíječky. Akorát když jsem chtěl nastavit budík, zjistil jsem, že si nepamatuji heslo.
Tedy druhá věc: Pokud mobil neplánujete delší dobu používat, zapište si někam jeho heslo. Možná by bylo nejšikovnější přímo na papírek k němu, pokud není pravděpodobné, že by vám ho někdo měl v plánu doma ukrást.
Ráno jsem se šel podívat na místa, kde jsem zhruba v noci byl, a tam jsem ztracený mobil nenašel. Naštěstí jsem si alespoň po mnoha pokusech vzpomněl na heslo, takže jsem se mohl připojit na wifi a být trochu zpět v civilizaci. A v tom jsem si také uvědomil, že jsem si dělal o týden dřív zálohu telefonu kvůli aktualizaci. A že je kompatibilní i s mým záložním telefonem. Takže jsem si ji nahrál, a najednou, mám všechny kontakty a zprávy a hlavně – poznámky! Které jsou pro mne dost důležité.
Proto za třetí: Zálohujte. Já si vždy telefon zálohoval jen kvůli aktualizacím, ale teď jsem za to byl neskutečně vděčný. Předpokládám, že to všechny moderní systémy umí, akorát je tu jedna nutnost, že musíte mít na obou telefonech stejný systém. Tak na to pozor. V mém případě to byl naštěstí vždy Sailfish OS. A navíc ta data nebyla nijak složitě komprimována, takže bych je snad dokázal vyčíst ze záložního souboru i pomocí počítače.
Pak už mi zbývala jen poslední věc, totiž SIM karta. A nebudete tomu věřit, můj operátor Vodafone mi dal na pobočce během pár minut novou SIM se stejným číslem, všechno včetně odblokování ztraceného čísla úplně zdarma. Tedy toto opravdu problém není.
A díky těmto drobnostem mě ztráta toho telefonu příliš nebolí. Samozřejmě jsem přišel nenávratně o fotky, ale ty důležité jsem si stejně stáhnul do počítače a ostatní mi příliš scházet nebudou. Taky mi chybí ten ztracený Intex Aqua Fish, kterému se Jolla 1 opravdu nevyrovná. Ale to už není zásadní. Prostě zase po dni a půl plnohodnotně žiji. A to se vyplatí.
…
Právě po dopsání tohoto příspěvku mi kamarád napsal, že ten telefon našel ve svém batohu. Ach jo. Krásný život.